Catherine Correia: „Jsem svou vlastní paní“

| Kolekce 1 | Kolekce 2 |

Ačkoli odevzdala svůj život herectví od devíti let, tato herečka ukončila natáčení své poslední telenovely La Cuaima, ve které byla hlavní hrdinkou, a zanechala hraní, aby svůj čas věnovala módnímu designu. Tato činnost ji nadchla. Její návrhy si podmaňují sympatie žen, které se rády dobře oblékají a především které by chtěly vypadat tak šik jako ona.

- Co ti dalo impuls k tomu, abys zanechala kariéry herečky, která trvala několik let a abys zaujala nové stanovisko?

C.C.: Hlavně skutečnost, že je to zajímavější. Já sama jsem svou paní. Rozhoduji se, co dělám, jak a kdy, na druhé straně můžu objevit a prozkoumat svou tvořivost jiným způsobem.

- Čeho chce Catherine v tvoření dosáhnout?

C.C.: Ukázat se umělecky u každé části oděvu.

- Jaké návrháře a firmy obdivuješ?

C.C.: Moc se mi líbí Dolce & Gabbana, Roberto Cayalli, Carolina Herrera, Tom Ford a Oscar de la Renta.

- Jak vidíš módu ve Venezuele?

C.C.: Roste. Stačí na to, aby se přiblížila návrhářské instituci a aby viděla talent a tvořivost.

- Vždycky jsi cítila takové pohnutky pro konfekci?

C.C.: Necítila jsem ani necítím. Necháš mě si představit, co chceš, a já to s určitým úsilím ztvárním na papíře, ale konfekci ne. Ovšem chtěla bych na to mít talent.

- Co tě nejvíc inspiruje k tvoření?

C.C.: Tendence, to co vidím, barvy, látky.

- Pokud jde o barvy, jak si vybíráš směry v každém období?

C.C.: Nejsem ta, kdo je ukazuje. Oblečení je určitě první, kdo určuje nové směry a my návrháři pracujeme se změnami, které přinese každé období.

- Přemýšlela jsi, že bys tvořila pro nevěsty?

C.C.: Jasně! Ve skutečnosti to dělám.

- A pro muže?

C.C.: To si nemyslím, alespoň teď mě to nemotivuje.

- Máš přesně vymezený styl?

C.C.: Ano, vždycky je nějaký znak, který charakterizuje nejen mě, ale i ostatní. Pravděpodobně uvidíš přehlídku a jsi schopen poznat návrháře.

- Kde se ti líbí dělat přehlídky?

C.C.: Možná v nějakém opuštěném kostele nebo na jakémkoli místě, které ke mně promlouvá nebo mi něco poskytuje.

- To celé umění návrhářství ses naučila v institutu Brivil, nebo tě ovlivnilo něco jiného?

C.C.: Ne, byl to Brivil, který mi dal první nástroje.

- Jak bys definovala módní návrhářství?

C.C.: Jako způsob, jak se vyjádřit, poznat se, ukázat rozdíl mezi obdobím, ideálem a až po stav ducha.

- Jak bys definovala vysokou oděvní módu?

C.C.: Jako přepych, který si můžou dovolit jen někteří, protože je to oblečení dělané ručně, jedinečné a to všechno má cenu.

- Mají tvé výtvory zvláštní znak?

C.C.: Řekla bych, že klíčem je ženskost a potom dotek avantgardy a umírněnosti - ano tyto dvě charakteristiky by mohly být řečeny společně – tak to vidím.

- Co chybí módnímu průmyslu ve Venezuele?

C.C.: Vyrábět tady jde velmi těžko. Látky a ruka pro dílo jsou drahé. V mnoha případech tvé ceny nemůžou být konkurenční.

- Jak to děláš, abys byla na trhu avantgardou?

C.C.: Jednoduše následuji tendence.

- Jsi jedna z těch, které si dělají své vlastní oblečení?

C.C.:  „Kovářova kobyla a děti ševce chodí bosy." Jsem hlavně zamilovaná do toho, co dělám, ale pokud máš obchod, na prvním místě je vyrábět pro své klienty a potom třeba pro sebe, samozřejmě pokud tě to nepřestane bavit.

- Jak se ráda oblékáš?

C.C.: Záleží na mém duševním stavu, ale určitě se téměř vždy cítím krásná, upravená a velmi žensky.

- S jakým typem látek tě baví pracovat?

C.C.: S těmi, které se nejlépe adaptují na návrhářství. 

- Mohli by lidé příště vidět tvé návrhy na Týdnu módy v Caracasu?

C.C.: V Caracasu nebo v Paříži, Miláně, Londýně. Ve skutečnosti nevím. Nikdy nevíš.

- Jaký význam má pro tebe se dobře oblékat?

C.C.: To je to základní. Jsem ráda, že si lidé udělají čas na to, aby si vybrali oblečení, aby sami sebe viděli lépe, ať už mají jakýkoli styl.

- Kam až chceš dojít jako návrhářka?

C.C.: Bůh ví, ale limitem je nebe.